A je tu mé další poprvé! Poprvé jsem se totiž z Čech vydal severním směrem. Přeci jen dávám přednost teplu a toho si u nás za těch pár měsíců neužiji natolik, abych si je dobrovolně zkracoval. Tentokrát jsem udělal výjimku, jen na prodloužený víkend, jelikož jsme s přítelkyní chtěli navštívit přátele v Göteborgu. Druhé největší město ve Švédsku a zároveň přístav je rozlohou téměř srovnatelné s Prahou, ale obyvatel má zhruba polovinu. Mohu hodnotit jen to, co jsme za ten krátký čas viděli. Město působí příjemným neuspěchaným dojmem. Přispívají k němu široké ulice nepřeplněné lidmi, splavné kanály a parky. Imigrační vlna není v centru nijak zřejmá. Co jsme slyšeli, tak tu existují problematické čtvrti, ale ty jsou ve všech větších městech a v přístavech zvláště. Severská architektura je sice z jednoho úhlu pohledu strohá, z druhého se ovšem nedá pocitově označit za zcela chladnou a neútulnou. V přístavu jsme se zastavili u pěkné moderní budovy opery a nedalekého zajímavého komplexu budov jediného casina ve městě. Ještě nás lákalo k prohlídce malé námořní muzeum v podobě několika zrekonstruovaných lodí včetně ponorky. Nakonec jsme rozhodli, že peníze investujeme jinde, příležitosti se jistě najdou. Asi nebudu první ani poslední, kdo řekne, že pro našince je Švédsko poměrně drahá země. Navíc, částečná prohibice vyhnala ceny piva nad pro našince nesmyslných 150Kč a ani se vstupy do klubů nebo za další zábavou to není o nic lepší. Koho zajímá kultura, ale potěší tendence státu zpřístupnit zdarma některá muzea a jiné instituce přispívající ke vzdělání. Nám docela pomohla i zvýhodněná vícedenní jízdenka pro městskou dopravu. Díky ní jsme si udělali příjemný výlet lodí na ostrov Vrångö v jižní části göteborgského souostroví. Cestou tam i nazpět trajekt zastavil na několika dalších ostrovech. Byla to zajímavá představa pravidelné cesty do práce z víceméně opuštěného ostrova do centra města, oproti u nás obvyklému dojíždění autobusem nebo vlakem. Musím se ale ještě vrátit k jedné důležité věci a tou je počasí. Naše návštěva proběhla na konci srpna, kdy bývá stále ještě dobře. Známí nás předem upozornili, že se máme připravit na větrné počasí s nevyzpytatelným deštěm, nicméně s normálními teplotami. Všechno se nám vlastně potvrdilo. Zažili jsme vítr, déšť, slunce, ale především kouzlo, které dává tomuto severskému koutu další rozměr – mraky. Úžasné, 3D tvarované a vznášející se nezvykle nízko, takže člověk nemá dojem, že jsou kdesi nad ním, ale všude kolem. Když jsme se vylodili na Vrångö, krásně švédsky pršelo. Po krátké obhlídce a dezertu v přístavní kavárně jsme si už v lodi hledali místa k sezení, jenže jsme si to přeci jen rozmysleli a těsně před odplutím stihli vystoupit. Dobře jsme udělali, protože do hodiny se počasí změnilo, déšť ustal a mezi mraky začalo prosvítat slunce. Pro focení ideální a na krátkou procházku po ostrově také. Nejkrásnější výhledy jsou z kopce nad přístavem. Odhalí členité skalnaté pobřeží s barevnými domky a loďky zakotvené v zátokách. Ospalé atmosféře by člověk snadno podlehl, ale museli jsme zpátky. Další den nás čekala návštěva historické čtvrti Haga z 19.století. V současnosti je plná krámků, kaváren a suvenýrů. Po prohlídce uliček jsme vystoupali na kopec Risåsberget, kde se nachází dominanta čtvrti, malá pevnost s pozlacenou korunou na střeše – Skansen Kronan. Od pevnosti je také pěkný výhled na Göteborg. V malé hippie chatičce s občerstvením jsme si pochutnali na horké čokoládě s teplou vaflí a nakonec se ještě rozhodli porozhlédnout po centru. Město je velmi vstřícné k alternativní dopravě. Sdílená kola nebo koloběžky různých firem včetně nám známého Lime jsou k nalezení všude v poměrně velkém množství a s jejich parkováním si místní moc hlavu nelámou. Došli jsme k nepřehlédnutelné stavbě vévodící přístavu, takzvané “Rtěnce”. Červenobílá, více než 80metrů vysoká, v horní části zajímavě tvarovaná budova s kancelářemi a vyhlídkou se tyčí nad svým okolím. Může být i dobrým orientačním bodem, kdybyste se náhodou ztratili. To nám naštěstí nehrozilo, jen jsme od “Rtěnky“ přešli přes most Götaälvbron a za chvíli už jsme odemykali dveře bytu.
V sobotu měli přátelé konečně volno, tak jsme naložili věci do auta a vyrazili směr Oslo. Na dálnicích to Švédové s rychlostí nepřehánějí, povolených mají 110km/h respektive 120km/h. Možná jsou si také všichni dobře vědomi nebezpečí od přebíhajících sobů, losů a jiných zvířat, a proto jezdí opatrně. První zastávku jsme si udělali u muzea Vitlycke uprostřed švédských lesů. Zajímaly nás hlavně vikingské rytiny na velkých balvanech nacházejících se nedaleko muzea. Rytiny zachycují především zvířata, lovce, šamany, lodě v důležitých situacích, příbězích nebo při rituálech. Hnědočervená barva vyplňující rytiny není původní, ale má ochrannou funkci a zároveň je zvýrazňuje. Mně osobně se moc líbila jednoduchá velryba. Důvod, proč se na rytinách objevují v hojném množství motivy související s mořem je prostý – balvany tehdy ležely na pobřeží a teprve později, když moře ustoupilo, zmizely v lesích. Za prohlídku ani návštěvu malého muzea jsme nemuseli nic platit. Další zastávka se konala až na hranici s Norskem. Známý musel celníkovi ukázat kufr a dostával při tom až nezvykle detailní otázky týkající se zaměstání, ale nakonec jeho zvědavost uspokojil a mohli jsme pokračovat. Naším hlavním cílem v Oslu byla muzea na poloostrově Bygdøy. První bylo muzeum vikingských lodí se třemi pohřebními loděmi z 9.století. Expozici doplňovaly další artefakty z doby Vikingů a projekce animované historie. Jako druhé v pořadí jsme si vybrali slavné muzeum Thora Heyerdala. Pro mně znamenalo velké vzpomínky na dobrodružné čtení Heyerdalových knih, když jsem byl ještě kluk. Vidět na vlastní oči legendární vory Kon-Tiki a Ra byl opravdu zvláštní pocit a dotkl se mé cestovatelské duše. Snažil jsem se shlédnout i něco z projekcí slavných filmů a nadchly mě i vitríny s rukopisy, foťáky a dalšími památkami na slavné výpravy tohoto bláznivého Nora.
Na sousední muzeum Fram polárníka Amundsena ani na to olympijské v Lillehammeru už bohužel čas nezbyl. Stihli jsme si už jen prohlédnout bizarní sochy a sousoší Gustava Vigelanda v zámeckém Frogner Parku. Některé byly vtipné, jenže možná i díky jejich obrovskému množství na mě působily docela depresivně. Ze všech prohlídek jsme dostali hlad, který jsme ukojili v nejbližším fast foodu a pak už se jelo zpátky do Švédska. Na hranicích jsme zase čekali podrobnou kontrolu, ale v pokročilé noční době nás už nikdo nekontroloval. V neděli jsme odlétali domů a vezli si sebou kus nové, severské atmosféry.