Narodil jsem se 29.8. 1969 v Praze, kde stále žiji. Od dětství jsem ale trávil velkou část roku nedaleko Černé Studnice v Jizerských horách a postupem času jsem si oblíbil další kouzelné kouty naší země i za jejími hranicemi. Hodně jsem četl, psal povídky, chodil do přírody, později jsem začal fotit a cestování nakonec všechny moje záliby propojilo. Vášní se mi stalo s první cestou do Peru v roce 1997 . Od té doby jsem navštívil různé země od Evropy po Severní a Jižní Ameriku, Karibik, Afriku i Asii. Především Latinská Amerika mi učarovala pestrostí přírody, svou historií, atmosférou a lidmi. Některé poznatky z cest jsem publikoval a příležitostné pořádám cestovatelské přednášky.

Publikace:

Časopisy a deníky: Lidé a Země, Koktejl, Penthouse (česká verze), Top Class, E15

Interview: (pro Top Class) se zástupkyní společnosti Orient express pro ČR

Reportáže: Respect festival 2013, Garifuna Collective 2013, Aurelio Martinez 2014, vernisáž umělců ve Španělském kulturním centru (lnstituto Cervantes) 2013, tenisový turnaj WTA Sparta Prague Open 2013 a WTA J&T Prague Open 2016

Po dohodě mohu při větším zájmu o nějakou zemi uspořádat přednášku, jinak můžete přispět na blog nebo instagram.

Co nabízím:

Reportáže z hudebních a sportovních akcí (foto a texty).

Interview

Tématické texty a fotografie

Možnost uspořádání přednášek (např. při větším zájmu o nějakou zemi, cestu formou příspěvku zde na blog nebo přes jinou možnost v kontaktu)

O fotografování a výbavě:

S mojí první filmovou zrcadlovkou (Canon EOS 33 a základním kitem) mě bavilo fotit skoro cokoli, jen jsem se vyhýbal portrétům a lidem obecně. Postupem času vystoupilo do popředí fotografování krajiny a vyhledával jsem různé textury. Poprvé jsem s tímto fotoaparátem vycestoval v roce 2001 do lndonesie. Měl jsem sebou několik kvalitních dia Velvia 100 a Provia 100 a 400. Každopádně šlo stále ještě o moje seznamování s fotografováním, tedy výsledky tomu odpovídají a kvalitu nepřidalo ani skenování, přestože jsem se snažil. Rodinu digifotoaparátů jsem založil Canonem 40D, což byla/je opravdu výborná poloprofesionální zrcadlovka. Reputaci jí kazily hlavně dvě věci: horší 3″ displej a větší chybovost AF při kontinuálním snímání přes Al servo. Mám vlastní srovnání s profi 1D mark ll, a přestože jde o starší stroj s nižším rozlišením, je jeho chybovost výrazně menší. Jinak u 40D musím vyzdvihnout rychlost sériového snímání (až 6,5sn/s). Ve své době a třídě patřila k nejrychlejším zrcadlovkám a díky tomu jsem získal zcela jiné možnosti pro fotografování zvířat. Jak jsem ji pak dal do tandemu s objektivem 70-200L 2.8 lS USM, stával se mi wildlife bližším a bližším. Nicméně ani krajinu jsem neopouštěl a i kvůli ní jsem v bazaru pořídil 16-35L USM, velmi lehký a poměrně šikovný objektiv. Nakonec jsem za dobrou cenu zakoupil již zmiňovanou 1D mark ll a nakonec dostal darem fullframe 1Ds. mark ll. S těmito mamuty byla radost fotit. Většina ovládání je vymyšlena prostě geniálně a držení toho téměř 1.5kila železa (bez objektivu) je jednoduše srdeční záležitost.  Vzhledem k mému zaměření byl logický přechod na full frame 1Dx, který de facto spojuje vlastnosti uvedených přístrojů a posouvá je dál. Na krajiny, ale i na většinu záběrů vyžadujících širší ohnisko používám objektivy Canon 24-70L IS USM a někdy z nostalgie starou Tokinu ATX-Pro SV 28-70.

Fakt, že každý z těchto digifotoaparátů má zcela jiné vlastnosti se pak projevuje i v úpravách fotografií. Nastavení se v programu Digital Photo Professional, který používám, výrazně liší. I kvůli zachování autenticity mi Photoshopem prošlo jen několik fotografií, všechny ostatní jsou upravené pouze ve zmíněném programu od Canonu, naskenované nebo ponechané zcela bez úprav. 

Proč a jak fotografuji?

Ve fotografování vidím úžasnou tvůrčí činnost a hlavně fascinující možnost zachytit okamžik. A nejen to, fotografování je také cesta k pochopeni genia loci, jeho zaznamenání na médium je pak řemeslná práce a umění je propojenim obojího. I proto fotografuji nejraději přírodu, kde můžu zažít nečekaná kouzla, být jejich součástí a do určité míry je pak prostřednictvím fotografií sdílet. Pořizování záběrů zvířat, kdy kolikrát není čas vůbec na nic, bývá až tak jedinečné, že někdy přístroj odložím, aby do prostoru mezi zvířetem a mnou nic nezasahovalo a zážitek byl bezprostřední v pravém významu slova. Většinou se ovšem snažím vzácné setkání zaznamenat stiskem spouště. 

Zvykl jsem si na cestovatelský, reportážní způsob fotografování, tedy jen výjimečně beru k výbavě monopod, jinak snímám zásadně z ruky nebo si najdu oporu, pokud je. Téměř nikdy nepoužívám blesk. Nevnímám ho přirozeně a na zvířata ze zásady vůbec nerad blýskám.

Pokud máte zájem dozvědět se více, u každé z galerií najdete podrobnější popisy.

Velmi rád se s vámi o zážitky z focení podělím, případně vyměním zkušenosti.

Close Menu