Fuerteventura a Lanzarote
Na Kanárských ostrovech, přesněji na Fuerteventuře a Lanzarote, které jsou z celého souostroví položené nejvýchodněji, jsem na přelomu února a března strávil pět krásných dní. Před cestou jsem si moc představy nedělal, chtěl jsem se nechat překvapit. Ubytování v apartmánu letoviska zejícího mimo sezónu prázdnotou stálo méně, než pension na Šumavě, tak proč se tam při slušné ceně letenek nevydat.
Již při přistání mě zaujalo, jak je Furteventura pustá a říkal jsem si, jestli tam opravdu bude co k vidění, tedy hlavně z mého pohledu milovníka přírody. Ale hned při prvním výletu jsem byl vyveden z omylu a mile překvapen. To, co z letadla vypadalo jako pustina se při pohledu zblízka ukázalo být kouzelnou krajinou, kde sice až na menší borovicové háje a palmy téměř chybí stromy, avšak krásu lze najít v něčem jiném. Tím jsou bez debaty neobvyklé barvy a geologické útvary, především sopečného původu. Pro obdivovatele kuželovitých útvarů jsou Kanárské ostrovy rájem. Najde tu kužely malé, velké, holé i zarostlé, šedé i barevné a na dost z nich může vylézt, pokud mu to fyzička a někdy i odvaha dovolí. Na vrchol totiž ne vždy vede řádná pěšina a po strusce se bez ohledu na kvalitu podrážek snadno sklouznete. Já se vydal severním směrem a vyškrábal se na vulkán Calderón Hondo, z jehož vrcholu je úžasná podívaná ať přímo do rudě zbarveného kráteru nebo pak do krajiny s pestrými koberci květin, které spolu s políčky a pastvinami tvoří fantastické obrazce. Kromě toho byly vidět i další sopky, moře a z mlhavého oparu nad nim se vynořoval sousední ostrov Lanzarote. Květy a rostliny vůbec zvláštním způsobem kontrastují s vyprahlým sopečným povrchem. A nenarazil jsem jen na rostliny. Hned při prvním výletu pár kilometrů za letovisko jsem v jakémsi štěrkovém dole zahlédl dravce, o jehož přítomnosti na ostrově jsem neměl potuchy. Byl jím sup mrchožravý, jinak také egyptský – to proto, že právě ve starověkém Egyptě patřil k nejposvátnějším zvířatům. Je sice o něco menší, než jeho příbuzní, které jsem měl možnost pozorovat v Andalusii, zato jeho světlá barva s lehce oranžovým nádechem peří (především na prsou) ho dělá výjimečně krásným. Dalších divokých zvířat jsem už ale na Fuertě i na Lanzarote zahlédl pomálu. Sem tam nějaké havrany, racky, jespáky, ještěrky a pár menších ptáků, kteří uletěli dříve, než jsem je stačil rozpoznat.
Jinak v zásadě se západní pobřeží Fuerte liší od východního drsnějším rázem, což se pak projevuje na kamenitých plážích velkými vlnami. Na jihovýchodě kolem majáku Faro de Morro Jable je rušněji a vše vypadá více nóbl. Každopádně tamní písčité pláže jsou opravdu pěkné. Při večerním návratu jsem cestou ještě narazil na karnevalový pochod bubeníků. Oslavy tu prý trvají několik dní.
Být na Fuerte a nepodívat se na pár kilometrů vzdálený ostrov Lanzarote je docela hřích a tak padly nějaké peníze za trajekt a hurá na výlet do měsíční krajiny, kde se natáčela slavná 2001 Vesmírná odysea. Však také její ústřední melodii hrdě zahrají při každé projížďce turistickým autobusem po Národním parku Timanfaya. Jakkoli se organizovaným turistickým záležitostem maximálně vyhýbám, tady nebylo zbytí. Do parku se totiž autem dojede, necháte ho na parkovišti a pak vás pěkně roztřídí do autobusů a pečlivě dohlížejí, aby se po parku někdo nepotuloval na vlastní pěst. I tak to za zážitek stojí. Projíždět pomalu serpentinami téměř nepozemskou krajinou s ještě kontrastnějšími barvami než na Furtě se prostě musí zažít.
Ale Lanzarote není jen Timanfaya, jsou to i vinice, aloe, vesničky a městečka o poznání upravenější než u sousedů z Fuerty. Když jsem se zeptal, jestli na Furtě víno nepěstují kvůli nedostatku vody, místní stařík se jen usmál, že ji prý mají také, jen se jim nechce. Lanzarote je do velké míry závislé na turismu ze sousedního ostrova, a proto si udržuje soběstačnost jiným způsobem. Moje sympatie k jeho obyvatelům ještě vzrostly poté, co jsem ochutnal čerstvé místní sýry. Mohu jen doporučit. Podobně i výhled z některého miradoru (vyhlídky). Já si užil focení z Miradoru de Haría, nicméně věhlasnější je Mirador del Río. Vzhledem k tomu, že jsem měl na průzkum ostrova necelý den, chvíli jsem se rozhodoval, jestli má smysl navštívit vyhlášenou kaktusovou zahradu. Nakonec jsem si lístek koupil a nelitoval jsem. Místní podnebí očividně svědčí kaktusům a sukulentům z celého světa, a tak je opravdu co obdivovat.
Na závěr ještě zpět k Fuerte. Nejde se nezmínit, že je tento ostrov rájem surfařů a fandů kitu (prkna s drakem), kterých tu je po celý rok hojně.
A taková pěkná tečka za mými pár dny na tomto zajímavém ostrově patří dunám. Východ nebo západ slunce mezi obřími vlnami z písku má své nepopsatelné kouzlo. Měsíc, sluneční kotouč, hra stínů a manšestr neustále se měnící díky silnému (fuerte) větru (ventura/špaň. viente), i to je tedy Fuerteventura, ať její název ve skutečnosti znamená cokoli.