30.8. – 29.9.
Trasa:
Praha – Paris – Habana
Habana – Vinales – Bajada (Maria La Gorda) – Habana – Santiago de Cuba – Baracoa – Santiago de Cuba – Sancti Spiritus – Trinidad – Playa Larga (Bahia de Cochinos) – Habana
Kubu jsem poprvé navštívil v roce 1999. Už tehdy jsem věděl, že nesvobodný ostrov svobody bude další zemí, do níž bych rád zavítal znovu a nejlépe před tím, než do ní vtrhnou výdobytky “nenáviděného“ kapitalismu v čele s Mc Donaldy a novými hotelovými komplexy. Chtěl jsem v této, civilizací a turismem zatím nepřetížené, zemi ještě najít řeky čisté tak, že se z nich dá pít, pláže, kde je víc krabů než turistů a samozřejmě úžasný podmořský život.
Procestovali jsme Kubu od Havany až k západnímu cípu ostrova, pak zas až na východ do mého oblíbeného Santiga de Cuba. Na severním pobřeží jsme navštívili koloniální městečko Baracoa s krásnou přírodou, včetně stolové hory a nedalekého Národního parku Humboldt.
Na druhou stranu si bohužel komunisté nikdy moc nelámali hlavu s ekologií. Důkazem toho je obludné monstrum v městečku Moa. Jde o průmyslový komplex, který je díky dezolátnímu stavu zakázáno fotit, aby se do médií nedostaly fotografie sirných výparů unikajících z potrubí přímo v ulicích města nebo mrtvé krajiny kolem. Smutným faktem je, že část vlastníků monstra pochází z Kanady, známé spíše jako jedné z ekologičtějších zemí…
Kuba mě opět nezklamala, ba naopak, rozdávala nám přírodní krásy dosytosti a ukazovala i usměvavé Kubánce a Kubánky hrajícící a tančící na ulici ve dne v noci, ne pro turisty, ale pro radost. Radosti z hudby a tance si cení o to víc, protože kromě krásy své země, erotické lásky, levných cigaret, ukradených doutníků, hraní domina na ulici a lovení ryb často ani jinou nemají…
Pořízené fotografie pocházejí z Canonu EOS 33, objektivy Canon 28-90 a 75-300III USM.
Materiál: DIA Fuji PROVIA 100,400 a VELVIA 50.
a z digi OLYMPUS C5060WZ (fotila Markéta)