Mapa navštívených zemí

(probíhá testování a verzi upravuji  – budu rád za Vaše názory)

Cestuji vlastně od dětství, ale za zásadní zlom považuji až první cestu do Peru v roce 1997. Bylo to zhruba rok poté, co se peruánská vláda vypořádala s řáděním guerily Světlá stezka. Přesto jsme v horách několikrát zaslechli střelbu, autobusy pravidelně kontrolovala armáda a překročení hranic regionu většinou znamenalo vystoupit a jit se zapsat na policejni stanici. Lepší stránkou té doby byl relativně malý turistický ruch, nepoměrně nižší naklady a příležitosti podívat se na mnohá místa bez placeného průvodce, což už zhruba od začátku 21.století není možné. Po syrovém peruánském dobrodružství následovaly další a další cesty, které při dnešním více než dvacetiletém ohlédnutí ukazují, jak se cestování, (především backpacking) změnilo. Všechno má svá pozitiva a negativa, stejně tak i cestování. Možná teď někoho naštvu nebo zklamu, ale kdybych mohl, zakázal bych masovou turistiku. Lépe řečeno, omezil bych velikosti skupin, což je poměrně zásadní problém.

2019

Göteborg a Oslo


A je tu mé další poprvé! Poprvé jsem se totiž z Čech vydal severním směrem. Přeci jen dávám přednost teplu a toho si u nás za těch pár měsíců neužiji natolik, abych si je dobrovolně zkracoval. Tentokrát jsem udělal výjimku, jen na prodloužený víkend, jelikož jsme s přítelkyní chtěli navštívit přátele v Göteborgu. Druhé největší město ve Švédsku a zároveň přístav je rozlohou téměř srovnatelné s Prahou, ale obyvatel má zhruba polovinu.                                                                                                                                                                                                                                        

Gomera


Tato cesta byla jen takovou sondou na třetím ostrově z kanárského souostroví, který jsem po Furteventuře a Lanzarote navštívil. A opět se ukázalo, že co ostrov to originál. Gomera není podobou blíže ani jednomu z nich. Po přistání na Tenerife následovalo zapůjčení auta a přesun trajektem 40minut směrem na západ do přístavu San Sebestian de Gomera. Odtud pak do oblasti Lomito Fragoso y Honduras. Zjednodušeně se dá říci, že ostrov má hornatý střed, z něhož se k moři táhnou a klikatí dlouhá údolí.

2018

Mallorca


Po roce jsem se opět vydal na malebnou Mallorcu, která si mě získala pohodovou atmosférou hor a lesů, skvělým koupáním někdy dokonce až na téměř prázdných plážích (a to v sezóně!) a adrenalinovými serpentinami. Dobrodružství začalo hned na odletu z Berlína. Letěl jsem sám a jak velký tak i malý batoh se mnou měly putovat na palubu. A jelikož na tuto variantu nejsem moc zvyklý, zatrnulo mi až ve chvíli, kdy měl větší z nich v ruce policista. „A sakra, právě jsem přišel o svůj oblíbený a navíc potřebný švýcarský nůž! A do p…, on je tam vlastně ještě jeden větší!!!

2017

Mallorca


Osud nás v červnu z nejrůznějších důvodů zavál na deset dní na největší ostrov z baleárského souostroví. Po vzoru cest do Andalusie jsme si na pobyt pronajali malé auto s tím, že ostrov objedeme a prozkoumáme. Přiletěli jsme do Palma de Mallorca a hned v noci jsme kvůli vhodnému místu na přespání přejeli až na severní pobřeží. Pro nás ideální začátek, protože severní pobřeží se nám nakonec líbilo z celé Mallorcy nejvíce a v lecčems se podobalo zmíněné Andalusii. 

2016

Iran



Jelikož nemám v Asii příliš nacestováno, při plánování další cesty padla volba na Írán. Není až tak finančně náročný (člověka jen naštve drahé vízum a komplikace s jeho zařizováním), je bezpečný a hlavně podle všeho a všech krásný. Chtěli jsme navštívit některý z národních parků, poznat něco z historie perské říše a zvědavi jsme byli i na běžný život lidí, kteří si během posledních desetiletí vyzkoušeli různé druhy vlády.  

2015

Fuerteventura a Lanzarote


Na Kanárských ostrovech, přesněji na Fuerteventuře a Lanzarote, které jsou z celého souostroví položené nejvýchodněji, jsem na přelomu února a března strávil pět krásných dní. Před cestou jsem si moc představy nedělal, chtěl jsem se nechat překvapit. Ubytování v apartmánu letoviska zejícího mimo sezónu prázdnotou stálo méně, než pension na Šumavě, tak proč se tam při slušné ceně letenek nevydat.                                                                                          

Andalusia a Portugal


Slovo dalo slovo a během léta jsme se s kamarádkou domluvili na další cestě do Andalusie. Jako u těch předchozích jsme letěli do Málagy přímo z Prahy za cca 5500Kč (se štěstím koupíte kol.4000Kč a mimo sezónu i pod 2000Kč). Do naplánované trasy na západ se nám hodilo už vyzkoušené místo na první noc u přehrady v Záhara de la Sierra. Po treku v okolních horách jsme následující dny jeli vypůjčeným autem směr Cádiz a portugalská hranice. 

2013

Andalusia


Naše druhá cesta do Andalusie proběhla podle podobného scénáře jako ta první, jen jsme navštívili další neprobádané kouty a vylezli na nové vrcholy, poznali další krásné pláže a samozřejmě zažili i pár menších dobrodružství. Cestu jsme začali přesunem z Málagy do Algeciras, odkud jsme si udělali jednodenní výlet lodí do Ceuty, což je jedno ze dvou španělských autonomních měst na africkém kontinentu.

2012

Andalusia


První cesta do Andalusie. Po dlouhém bádání, kam vyrazit po Evropě, a po přehodnocen různých hledisek, padla volba na druhou největší provincii Španělského království. Aby bylo jasno, moje hlavní kritéria jsou většinou hory, moře, prales, národní parky. Prales jsem nahradil unikátními lesy oblasti blízké podnebí severní Afriky a ostatní nechybělo… Cestovali jsme půjčeným polorozpadlým vanem, bydleli v něm a dostali se díky němu, kam jsme potřebovali. Podle fotek snad potvrdíte, že cesta stála za to. 

2011

Mexico a Belize


S kamarádem Alešem jsme se vypravili za poznávaním dalších “mayských území” do Mexika a Belize. Vzhledem k omezenému času i rozpočtu padl poprvé při zámořské výpravě minimální limit pobytu z jednoho měsíce na tři týdny. To je podle mě doba, za kterou se dá poznat pár míst, ale člověk plně nevstřebá jejich atmosféru, ledaže by navštívil maximálně dvě. Jenže já si chtěl doplnit pár vytipovaných míst a Aleš chtěl i do Guatemaly kvůli Tikalu. Přiletěli jsme do Cancúnu a pokračovali přes mayské Cobá a další místa…

2010

Mexico – Guatemala – Belize


Moje první cesta do Mexika! Yucatán je sice jen jeho menší částí, ale co. Historie má habaděj a ani příroda nezaostává. Jen musím připustit, že jde spíše o ostrůvky pralesa v pustině porostlé křovisky a kaktusy. Na tohle dobrodružství jsem se vážně těšil a moc nevěděl, co od něho můžu čekat. Mexiko bylo díky Cancúnu místem příletu i odletu a mezitím na mě a mého spolucestovatele z cestovatelského webu Vlastíka ještě čekaly přejezdy do Guatemaly a Belize.

Archiv

Archivní galerie jsou věnovány mým začátkům cestování i focení, které bylo především dokumentační a na jednoduché filmové kompakty nebo později na analogovou zrcadlovku (filmy jsem pak sám skenoval a upravoval). Kdo chce vidět, jak před lety vypadalo například Machu Picchu, něco si o tom přečíst a zavzpomínat bez ohledu na horší kvalitu snímků, archiv je tu pro Vás.

2008

Guatemala – Belize – Costa Rica



Po zkušenostech s Kostarikou a Hondurasem v r. 2005 padlo rozhodnutí prozkoumat další končiny Střední Ameriky. Našlapaný itinerář pro první týden v Guatemale jsme kupodivu bez problémů dodrželi a odměnou za to jsme se na dotek přiblížili žhnoucí lávě na sopce Pacaya, vstřebávali jedinečnou atmosféru posvátných míst Mayů – jezera Atitlánu obklopeného sopkami a v mlžném oparu zahalené laguny Chicabal, navíc ukryté v jícnu sopky…

2006

Cuba


30.8. – 29.9.

Trasa:

Praha – Paris – Habana

Habana – Vinales – Bajada (Maria La Gorda) – Habana – Santiago de Cuba – Baracoa – Santiago de Cuba  – Sancti Spiritus – Trinidad – Playa Larga (Bahia de Cochinos) – Habana

2005

Costa Rica – Nicaragua – Honduras


Naše putování za přírodními krásami Střední Ameriky a především za zvířaty jsme odstartovali v hlavním městě Costa Ricy, San José. Odtud jsme pokračovali do Národního parku (PN) Santa Elena. Po dvoutýdenní práci v mlžném pralese a návštěvě Národního parku Monteverde jsme překročili nejdříve nikaragujskou, pak honduraskou hranici a strávili jsme několik dní v nejsevernějším bodě naší cesty, v jednom z archeologicky nejzajímavějších mayských měst, v Copánu. Dále jsme se přepravili na karibský ostrov Utila, abychom mohli obdivovat podmořský život na okraji druhého největšího korálového útesu

2003

Türkiye


Na nějaké velké prozkoumávání této zajímavé země bohužel nebylo při dvoutýdenní návštěvě příliš času, nicméně zanechala v nás plno dojmů. Pokusím se alespoň ve zkratce popsat, co jsme zažili.

Pohostinnost, pohostinnost a ještě jednou pohostinnost – to není reklamní slogan turecké cestovní kanceláře ani trik obchodníků, aby pak mohli turistům vytáhnout peníze z kapsy. Ano, jestli někdo jede do Turecka jen nakupovat a zvyky místních ho nezajímají, je pravděpodobné, že narazí na jiné lidi než my…

2001

Indonesia


Do Indonésie jsme se chystali několik let, ale vždy se něco přihodilo, od zemětřesení ke střílení do těch, co nebyli režimu po chuti. Tentokrát jsme cestu neodložili a nemohla nás od ní odradit ani taková banální událost, jako 11.září. Možná jsou USA od Indonésie relativně daleko, ale dalo se předpokládat, že v nejlidnatější muslimské zemi nebudou měsíc po události vůči Američanům a potažmo křesťanům nebo bílým nijak přívětivě naladěni. Američané sice nejsme, ke křesťanství se nehlásíme, ale i barva kůže někomiu mohla vadit. Městem nepokojů a demonstrací je, hlavně zásluhou revolučně laděných studentů, Jakarta, ve které jsme přistáli. 

2000

Peru a Islas Galápagos (Equador)


„Každé místo má své osobité kouzlo, některé působí na člověka silněji, některé o něco méně a samozřejmě každého z nás osloví místo jiné a jinak. Pro mne jsou velkým magnetem peruánské Andy. Když jsem je uviděl poprvé, brzy jsem si říkal, že jestli budu mít někdy tu možnost, určitě se vrátím. Andské masivy se svou pestrobarevností od ocelové šedi přes hnědočervenou, odstíny zelené až po bělostné vrcholky mě prostě dostaly. Jejich mohutnost nemá, s výjimkou Himálají, obdoby. Nevím, snad jsou to pocity něčeho ohromného, které odvádějí myšlenky kamsi jinam… 

1997

Peru a Bolívia


Close Menu